Ferrari

Ferrari je italská automobilová značka, která proslula především svými sportovními vozy a účastí v automobilových závodech. Firma byla založena v roce 1947 bývalým automobilovým závodníkem Enzem Ferrarim. Sídlí v italském městě Maranello.

Ferrari je jednou z nejznámějších a nejprestižnějších automobilových značek na světě. Ferrari je natolik luxusní vůz, že by na něm nikdo nečekal samolepky na auto nebo nějaké jiné extravagantní doplňky.

Je totiž symbolem luxusu, výkonu a rychlosti. Vozy Ferrari jsou známé svými charakteristickými červenými barvami, nádhernými disky na kolech a vzpínající se hřebcem na kapotě a vysokými cenami.

Jak se Ferrari proslavilo?

Ferrari je výrobcem špičkových sportovních a závodních vozů a angažuje se v motoristickém sportu, je nejúspěšnější v mistrovství světa Formule 1, kde získala patnáct titulů jezdců a šestnáct titulů konstruktérů, a také jednou z nejúspěšnějších v soutěžích sportovních prototypů a vozů Grand Touring, jako je mistrovství světa sportovních prototypů, kde získala dvanáct titulů konstruktérů, a mistrovství světa FIA Endurance, kde má šest titulů konstruktérů GT a čtyři tituly jezdců GT.

Opakovaně vyhrál klasické vytrvalostní závody, jako jsou 24 hodin Le Mans, 12 hodin Sebringu a 24 hodin Daytony, a také silniční závody, jako jsou Targa Florio, Mille Miglia a Carrera Panamericana.

Její sportovní počátky sahají až do roku 1929, kdy Enzo Ferrari, kterému se později začalo říkat Drake, založil v Modeně společnost Scuderia Ferrari, která je dodnes hlavní divizí závodního oddělení Ferrari, jež se vždy účastnilo Formule 1 a až do roku 1973 závodilo v mistrovství světa sportovních prototypů.

Oddělení Ferrari Corse Clienti je naopak zodpovědné za podporu zákaznických týmů, které závodí v mezinárodních šampionátech GT, především ve vytrvalostním mistrovství světa FIA, a za správu programů Ferrari Challenge, XX Programmes a F1 Clienti.

Oficiálním symbolem je splašený kůň, odvozený od koně, kterého používal italský letec Francesco Baracca během první světové války.

V roce 1923 ho Baraccova matka osobně darovala Enzu Ferrarimu jako talisman pro štěstí a stal se symbolem modenské značky a jejího závodního oddělení. Žluté pole, na němž je vyobrazen cválající kůň, si vybral sám Drake, protože je to jedna z barev erbu města Modena.

V letech 2013 a 2014 byla tato značka označena za nejvlivnější na světě a v roce 2015 se umístila na 295. místě v žebříčku „Nejhodnotnější značky roku 2015“ na webu Brand Finance s hodnotou 4,8 miliardy dolarů.

Od 21. července 2018 vede společnost, stejně jako její mateřskou společnost Ferrari N.V., Louis Carey Camilleri jako generální ředitel a John Elkann jako předseda představenstva.

Oba vystřídali jen několik dní před svou smrtí Sergia Marchionneho, který vedl společnost od roku 2014, kdy nahradil Lucu di Montezemola. Po rezignaci Louise Camilleriho 10. prosince 2020 převzal John Elkann dočasně funkci generálního ředitele.

Scuderia Ferrari

Enzo Ferrari založil 16. listopadu 1929 v Modeně společnost Scuderia Ferrari, která je dodnes hlavní divizí závodního oddělení Ferrari.

Do roku 1932 působila Scuderia jako technická závodní pobočka Alfy Romeo, ale od roku 1933 se stala jejím polooficiálním závodním oddělením a začala se zabývat designem i řízením závodních vozů.

Tento závazek úspěšně pokračoval až do konce roku 1937, kdy byl tým rozpuštěn, protože Alfa Romeo založila nové vlastní závodní oddělení, které vedl sám Ferrari.

Založení společnosti Auto Avio Costruzioni

Po odchodu z této pozice v roce 1939 založil Ferrari 13. září téhož roku v Modeně automobilku Auto Avio Costruzioni, a to na stejném místě, kde o dva roky dříve sídlila Scuderia Ferrari.

Jméno Ferrari se nepoužívalo kvůli smluvním doložkám, které spojovaly Ferrariho s Alfou Romeo a bránily mu používat vlastní příjmení na vyráběných vozech. Tyto doložky platily do konce roku 1944.

První vůz společnosti Auto Avio Costruzioni, model 815, byl vyroben v roce 1940 pouze ve dvou exemplářích. S příchodem druhé světové války však byla výroba automobilů ukončena a hlavními zakázkami společnosti se stala výroba komponentů pro vojenská letadla. V roce 1943 bylo sídlo společnosti přesunuto do Maranella a po bombardování Spojenci v roce 1944 bylo v roce 1945 obnoveno.

Automobilová značka Ferrari

Na konci druhé světové války, díky vypršení čtyřleté doložky, založil Enzo Ferrari 12. března 1947 automobilovou značku Ferrari.

Prvním vozem nesoucím toto jméno byl model 125 S, který debutoval 11. května téhož roku v závodě v Piacenze za volantem Franca Corteseho, prvního jezdce a testovacího jezdce společnosti; debut skončil odstoupením, ale již ve druhém závodě, který se konal o dva týdny později v Římě, Cortese zaznamenal první historické vítězství Ferrari.

V roce 1960 se společnost Auto Costruzioni Ferrari přejmenovala na SEFAC (Società Esercizio Fabbriche Automobili e Corse) a v roce 1965 se stala jednoduše Ferrari.

Fiat Group zasáhl ve prospěch Ferrari již v roce 1955 a po dobu pěti let financoval vývoj Scuderie. Toto rozhodnutí, které bylo učiněno s cílem čelit technické a ekonomické převaze Mercedesu, jenž vyhrál šampionáty Formule 1 v letech 1954 a 1955 a závod Mille Miglia v roce 1955, pomohlo Ferrari vyhrát šampionáty v letech 1956 a 1958 a závody Mille Miglia v letech 1956 a 1957. Na počátku padesátých let byl také učiněn pokus o obnovení dohody s Alfou Romeo, ale po několika výměnách návrhů milánská společnost od této hypotézy upustila, protože nyní ve Ferrari viděla spíše sportovního protivníka než možného partnera.Navzdory velkým sportovním úspěchům Ferrari upadlo v nemilost. V roce 1950 se Ferrari stalo součástí skupiny Alfa Romeo.

Navzdory velkým sportovním úspěchům se Ferrari dostalo do vážné krize po zrušení silničních závodů, které bylo ve většině světa vyhlášeno po katastrofě v Le Mans v roce 1955 a také v Itálii po tragédii v Guidizzolu v roce 1957. Zrušení silničních závodů fakticky omezilo zákaznickou základnu Ferrari, kterou tvořili především bohatí gentlemani-řidiči jako Aymo Maggi nebo Giannino Marzotto, kteří se ucházeli o sníženou produkci závodních vozů Cavallino.

V této ekonomické situaci se Henry Ford II. snažil koupit Ferrari, aby těžil z jeho prestiže s předvídatelnou návratností image společnosti, kterou vlastnil. V květnu 1963 se zdálo, že jednání pod vedením Lee Iacoccy spějí k rychlému závěru, když narazila na podmínku conditio sine qua non, kterou si kladl Enzo Ferrari ohledně nedotknutelnosti jeho autonomie při rozhodování v závodním oddělení; po Iacoccově odmítnutí následoval okamžitý a definitivní krach jednání. Krach jednání o prodeji společnosti Fordu vyvolal ostrý spor mezi Ferrari a americkým průmyslovým gigantem, který dostal maranellskou společnost do vážných potíží a vyvrcholil hlasitým protestem Draka, který se necítil být podporován národními sportovními orgány a v roce 1964 se rozhodl vrátit italskou sportovní licenci.

V roce 1965 zasáhl FIAT a oznámil spolupráci mezi oběma společnostmi s cílem realizovat společný program konstrukce sportovních motorů, který vedl ke vzniku značky Dino. Tímto způsobem se Ferrari vymanilo z izolace, v níž se nacházelo, a získalo potřebnou podporu pro malosériovou výrobu svých silničních vozů.

Když Enzo Ferrari v roce 1988 zemřel, 90 % akcií se stalo součástí skupiny Fiat a zbytek připadl jeho synovi Pieru Lardimu Ferrarimu. Ten zůstal ve společnosti jako viceprezident. Zároveň se od tohoto období začaly značky Ferrari a Scuderia Ferrari používat pro rozsáhlý merchandising.

V listopadu 1991 byl Luca Cordero di Montezemolo, který byl v letech 1974-1977 sportovním ředitelem Scuderia Ferrari, jmenován prezidentem společnosti. Do roku 2006 zastával také funkci generálního ředitele, kde ho nahradil Amedeo Felisa.

Soutěžní činnost

Scuderia Ferrari zahájila svou činnost v roce 1929 v Modeně jako technická závodní pobočka Alfy Romeo. Od roku 1933 se stala závodním oddělením Alfy Romeo a tato spolupráce trvala až do roku 1937. Během těchto let byl tým zodpovědný za konstrukci a řízení závodních vozů Alfa Romeo, které čelily konkurenci značek jako Auto Union, Bugatti a Mercedes-Benz a dosáhly mnoha úspěchů v závodech Grand Prix i Sportprototype.

Na konci roku 1937 byla Scuderia Ferrari zrušena, protože v roce 1938 Alfa Romeo založila nové závodní oddělení s názvem Alfa Corse, v jehož čele stál Enzo Ferrari: tuto funkci zastával až do roku 1939, kdy se rozhodl rezignovat. Definitivní oddělení od Alfy Romeo vedlo k výše zmíněné závorce Auto Avio Costruzioni.

Scuderia Ferrari obnovila činnost na konci druhé světové války v Maranellu, když Drake v roce 1947 založil stejnojmennou automobilku. Prvním vyrobeným vozem byl model 125 S, se kterým poprvé závodil Franco Cortese. Prvním jednomístným vozem byl 125 C. Debutoval na Velké ceně Itálie 5. září 1948 v Turíně a řídil jej Raymond Sommer, který skončil na třetím místě za Jean-Pierrem Wimillem (Alfa Romeo) a Gigim Villoresim (Maserati).

Po několika sezónách půstu se úspěch vrátil v roce 1961, kdy díky Philu Hillovi získal titul mistra světa jezdců a mistra světa konstruktérů. Ve stejné sezóně zemřel Wolfgang von Trips při nehodě na Velké ceně Itálie: na okruhu v Monze přišlo o život kromě jezdce i 15 diváků. Tato nehoda je dodnes nejvážnější nehodou v historii mistrovství světa formule 1 a byla první, kterou vysílala televize. Po několika přerušovaných sezónách, kdy se Ferrari nepodařilo získat titul, vyhrál v roce 1964 titul jezdců John Surtees, stejně jako titul konstruktérů; Surtees je stále jediným jezdcem v historii motorsportu, který získal titul jak v MotoGP, tak ve Formuli 1.

V letech 1953 až 1973 se Scuderia Ferrari účastnila mistrovství světa sportovních vozů, vrcholné soutěže určené pro vozy Sport, Prototype a Grand Touring. Ferrari získalo celkem dvanáct titulů mezi konstruktéry: v letech 1953, 1954, 1956, 1957, 1958, 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1967 a v roce 1972. Tomuto výsledku se dokázalo vyrovnat pouze Porsche, které však závodilo až do zrušení série v roce 1992. Během 21 let působení Ferrari v mistrovství světa sportovních vozů byla klasifikace konstruktérů jedinou, která zaručovala titul mistra světa FIA, a i po vytvoření klasifikace jezdců v roce 1981 zůstala klasifikace konstruktérů nejdůležitější. Později se na příkaz Enza Ferrariho stáhl do ústraní a soustředil se výhradně na Formuli 1. Od roku 2012 se účastní mistrovství světa ve vytrvalostních závodech s vozy gran turismo, kde získala šest titulů mezi konstruktéry a čtyři mezi jezdci.

Logo a značka

Logo Ferrari tvoří černý „prancing horse“ na žlutém poli s písmeny „S F“ pro Scuderia Ferrari dole a třemi pruhy – jedním zeleným, jedním bílým a jedním červeným – nahoře. Toto logo je použito na všech soutěžních vozech přímo podporovaných týmem.

V prvních dvou letech činnosti neměly vozy Scuderia Ferrari vlastní logo a nadále se na nich víceméně pravidelně objevoval čtyřlístek Alfa Romeo, který byl u řidičů z pověrčivých důvodů velmi oblíbený. Když vypršela platnost původní zakládací listiny a finančníci Alfredo Caniato a Mario Tadini odstoupili, rozhodl se Enzo Ferrari na radu Piera Taruffiho rozšířit činnost týmu na motocyklové závody. Velká hospodářská krize totiž výrazně snížila počet výrobců automobilů i sportovní investice těch, kteří přežili, a mnoho slavných a cenných jezdců zůstalo na svobodě.

Aby se zdůraznila skutečnost, že závodní vozy patří Scuderii Ferrari, bylo rozhodnuto, že na nich bude slavný prancing horse. Třpytící se kůň byl původně osobním znakem majora Francesca Baraccy, pilota z první světové války, který si jej nechal namalovat na boky svých letadel v době 91. stíhací letecké perutě. Původní barva poníka byla pravděpodobně červená, převzatá inverzí z erbu 2. pluku „Piemontské královské kavalerie“, k němuž eso Baracca patřil, a že slavnější černou barvu přijali jeho spolubojovníci po Baraccově smrti jako znak smutku.

Prvními vozy, které se zúčastnily závodu se znakem Tažného koně na žlutém pozadí, byly dva vozy Alfa Romeo 8C 2300 Mille Miglia Zagato Spider s krátkým rozvorem, které Scuderia nasadila do závodu 24 hodin Spa 9. července 1932 a které s posádkami Brivio/Siena a Taruffi/D’Ippolito obsadily 1. a 2. místo.

V roce 1945 si Ferrari nechal navrhnout nového závodního koně od mladého milánského rytce Eligia Gerosy. Projekt byl oproti původnímu návrhu značně upraven (zejména ocas, který u Baraccova tančícího koně směřoval dolů) a bylo přidáno kanárkově žluté pozadí, jedna z modenských barev.

V roce 1947 to byl opět Eligio Gerosa, kdo navrhl oficiální logo týmu se štíhlejším a proporčně upraveným koníkem s kopytem nad podlouhlým pruhem „F“. Pranýřovaný kůň nebyl používán pouze značkou Ferrari: inženýr Fabio Taglioni, spoluobčan Baraccy, jej na přelomu 50. a 60. let použil na motocyklech Ducati.

Po druhé světové válce, v roce 1950, se Auto Avio Costruzioni stalo jedním z prvních týmů, které se zúčastnily nového mistrovství světa Formule 1.

Vzhledem k tomu, že s vozy Ferrari soutěžilo stále více soukromých zákazníků, bylo v roce 1952 rozhodnuto, že se pro soutěže, kterých se společnost přímo účastnila se svými vozy, bude opět používat erb a název Scuderia Ferrari, používaný již ve 30. letech.

V letech 2013 a 2014 byla značka Ferrari uznána za nejvlivnější značku na světě podle každoročního žebříčku Brand Finance s následující motivací: „Třpytící se kůň na žlutém pozadí je okamžitě rozpoznatelný po celém světě, a to i tam, kde ještě nejsou silnice. Ve své vlasti a mezi mnoha obdivovateli po celém světě vzbuzuje Ferrari víc než jen loajalitu ke značce, víc než jen kvazináboženský kult a oddanost.“Třpytivý kůň je registrovanou ochrannou známkou Ferrari.